Jak probíhal můj porod?

Jsem Máma! | 0 komentářů

Byl můj porod takový, jaký jsem si ho plánovala? Jelikož jsme měli specifické požadavky na přirozený porod bez lékařských zásahu, což většina porodnic není ochotna dodržet, vybrat tu správnou porodnici nebylo úplně jednoduché. Jako ta nejvíc specializovaná na přirozené porody nám připadala Krnovská porodnice. Problém byl v tom, že byla víc jak hodinu cesty daleko a taky neměla specializovanou JIPku pro novorozence, takže by v případě komplikací malého převáželi jinam. Bližší porodnice jako Frýdeckou a ty Ostravské, se po konzultaci s naší Dulou Janou Jarolímovou a recenzemi na internetu, zdály nedostatečné. Tak jsme si řekli, že uvidíme až to přijde a prostě se dle okolností rozhodneme po cestě.

Byla středa 6.9.2017 zhruba 3 hodiny ráno, začala jsem mít nepravidelné stahy asi po 15 minutách. Po předchozích planých poplaších, bylo tohle mnohem intenzivnější a já tušila, že porod brzo přijde. Ráno jsem ještě pustila Matěje do práce, ale nebyla jsem si moc jistá, zda nepojede brzy zpět. Dopoledne jsem si ještě uvařila polévku, a čekala co se bude dál dít. Ve 2 hodiny odpoledne už byly stahy mnohem pravidelnější – po 7 minutách. To už jsem u sebe chtěla někoho mít, a tak jsem psala Matějovi, ať si pospíší domů. Přijel nějak po 3 hodině. Dle předporodní přípravy jsme dodržovali pravidlo 3 T, tedy Teplo, Ticho a Tmu. Ještě jsem pila kontryhelový čaj, aby se porod dobře rozjel.

I když jsem si myslela, že přítomnost Matěje vše urychlí, od té doby, co přišel domů, přestaly být stahy pravidelné a nijak se to nestupňovalo. I tak jsem byla ráda, že je u mně. Celý průběh jsme konzultovali s Janou a ta kolem 5 hodiny odpolední přijela. Věděli jsme, že do porodnice nechceme vyrazit zbytečně brzo (ať neležíme na „hekárně“), ale taky jsme nemohli vyrazit pozdě, z důvodu vzdálenosti do vysněné Krnovské nemocnice. Většinu času jsme trávili v ložnici. Stahy nebyly nic příjemného, ale díky pauzám mezi nimi jsem na ně hned zapomínala. V průběhu stahů mi Jana také masírovala kříže, to taky hodně pomáhalo.

Kolem 10 hodiny večer, byly stahy stále nepravidelné, nicméně sílily. Taky jsem začala zvracet. Tak jak jsem líná chodit na procházky, ten večer jsem měl hroznou potřebu se projít do lesa. No, a tak jsme vzali psy a šli. Byla to opravdu pěkná procházka. Bylo hrozně teplo a trochu foukal vítr. V lese byla úplná tma a krásně to tam vonělo. Střídavě jsme šli nebo jsem dřepěla ve stazích. Asi mne Filípek poslal nabrat sílu. Jakmile jsme se vrátili, rozhodli jsme se, že vyjedeme do porodnice. To už bylo kolem 11 večer.

Vše se zdálo v pořádku, plodová voda neodtekla, a tak jsme se rozhodli pro Krnovskou nemocnici s tím, že v nejhorším po cestě odbočíme buď v Ostravě nebo Opavě. V autě už se stahy opět ustálily a zkrátily. Sledovala jsem palubní hodiny a byly po 4 minutách. Asi i proto se mi cesta zdála kratší než při první prohlídce porodnice. Taky hrozně pršelo a možná jel Matěj rychleji. Seděla jsem vzadu podložená všemi možnými polštáři a snažila se stahy vydržet. Po cestě jsme ještě volali do porodnice a psali smsky, že teda jedeme rodit. Do porodnice jsme dojeli kolem půlnoci.

Jelikož jsme díky účasti na prohlídce nemocnice věděli, jak to tam chodí, bylo to pro nás o dost jednodušší. Taky přítomnost Jany nás hodně uklidňovala. V porodnici jsem po příjezdu musela na vstupní prohlídku. Sestra semnou sepsala všechny informace (a že jich bylo), naměřila ozvy a pak přišel pan doktor a prohlídl mne. Zjistil, že jsem otevřená na 5 cm a my se tak mohli přesunout na porodní sál. Ještě předtím jsme si odložili věci na pokoj a převlékli se. Pamatuji si, že ačkoliv jsem měla vlastní oblečení, ta erární košile, co jsem dostala byla velice příjemná a já z ní byla přímo nadšená.

Z pokoje už jsme šli přímo na porodní sál. Dostali jsme ten, o kterém jsem si myslela, že je lepší. Byl prostornější a lépe vybavený. NO prostě štěstí 😊. Pak už jsme jen různě střídali pozice, zhruba co 2 hodiny chodila porodní asistentka měřit ozvy nebo paní doktorka na kontrolu. Tyto vyšetření byly hrozně nepříjemné, protože se čekalo na stah, když nastal, doktorka vnitřně zjišťovala, jak postupuje hlavička. Ony vlastně všechny ty vyšetření byly nepříjemné, ale aspoň jsem věděla, že malý dobře prospívá.

Protože jsem nechtěla rodit na porodnickém lehátku v leže nebo polosedě (nejčastější poloha), všichni se mne ptali, jak jsem teda rodila. Takže polohy v první době porodní jsme pravidelně střídali. Ležela jsem na boku na porodnickém lehátku s jednou podepřenou nohou, dřepěla jsem, byla jsem opřená o Matěje na porodnické stoličce, seděla jsem na záchodě, ležela jsem na žíněnce a klečela na všech čtyřech ve sprše.

Problém byl, že jsem zvracela, což mi ubíralo síly. Před sedmou ráno po prohlídce, už se paní Doktorka tvářila, že by chtěla porod uměle popohnat a že jestli se nic nezmění, na další prohlídce to udělají. Věděla jsem, že nic nechci. Taky mne za celou dobu nenapadlo, že bych si řekla o nějaké tišící prostředky. V 7 hodin ráno naštěstí malý přišel k rozumu a praskla mi voda. Pak už to byla rychlovka.

V druhé době porodní, kdy už jsem tlačila hlavičku jsem vystřídala tři polohy. Seděla jsem na moderní porodnické židličce opřená o Matěje, stála v objetí opřená o ramena Matěje, hlavičku jsem však vytlačila na starší porodnické stoličce. To byla židle s dírou. Jana mi nahřívala hráz a při vytlačování zde již byla porodní asistentka, která mi pomáhala roztáhnout hráz, která byla velice pevná (protože jsme ji nemasírovali). Na zemi pak seděla doktorka a s ní asi studentka a později přišla ještě dětská lékařka.

Filípek přišel na svět 7.9.2017 v 9 hodin a 11 minut. Protože jsme chtěli bounding, okamžitě mi jej přiložili na bříško. Malý nečekal ani vteřinu a okamžitě spustil křik. Byl to zvláštní pocit. Byl teplý, mazlavý a připomínal chobotničku, jak byl vláčný. Jakmile dotepal pupečník, tak ho Matěj přestřihnul (i když původně nechtěl). S malým na bříšku jsme se přemístili na porodní lehátko, kde jsme ještě 2 hodiny leželi. Malý na bříšku se měl doplazit k bradavce a přisát. Zpětně můžu říct, že se nepřisál, asi to bylo tím ruchem okolo. Musela jsem porodit placentu, naštěstí mi po oznámení, že nechci aby za ní tahali, nechali na její vytlačení víc jak hodinu (i když jak to zjistil doktor, moc se mu to nelíbilo). Když jsem ji vytlačila, následovalo šití malého natržení (to bylo snad horší než samotný porod).

Po těch dvou hodinách chtěli vzít malého na vážení a měření, ale jelikož jsme si přáli, aby byl neustále s námi, poslala jsem alespoň Matěje, ať ho doprovází. Ačkoliv jsme tedy měli odcházet společně, tak já musela ještě do sprchy a potkali jsme se až na pokoji. To už bylo poledne. a tedy konec mého 30 hodinového porodního trojboje.

Mé poznatky:

  • Při vytlačování hlavičky jsem řvala jak operní pěvkyně.
  • Otlačený Filípek vypadal po porodu jako starý mimozemšťanek a vůbec se mi nelíbil.
  • Nedokážu si představit, že bych rodila bez Jany a Matěje.

Nakonec bych ráda poděkovala Matějovi, že byl u porodu a že byl skvělou podporou a oporou. Že se mu nechtělo omdlít a že když uviděl malého tak uronil slzu. Taky za to, že tam se mnou zůstal i ty další 3 dny.

Taky chci poděkovat naší Dule Janě, která nám na předporodních setkáních vše objasnila, při porodu byla neskutečnou oporou a my tak mohli mít porod podle našich představ.

Karolína Chovancová

Karolína Chovancová

Ahoj! Jmenuji se Karolína a jsem (nejen) Máma! Ačkoliv je rodičovství důležitou a naplňující rolí, dítě je šťastné pouze pokud je spokojený i rodič. Proto bych ráda pomohla ostatním rodičům zvládnout péči o dítě s přehledem a motivovala je k tomu, aby se ani s dítětem nevzdávali svých snů, ať už chtějí dostudovat, začít podnikat, cestovat nebo cokoliv jiného.

Jak jsem nebyla připravená na Fílovu reakci po očkování

Sedím na kraji postele a hodiny ve vedlejším pokoji mi ukazují čas 3:47 ráno. Sedím a zpytuji...

Jak hnízdit s rozumem?

Už jste to určitě slyšely, že my Mámy máme potřebu hnízdit - tedy obstarat pestré a bezpečné...

Mámo! Už je tady nový rok!

S upřímným přáním všeho dobrého do nového roku, Vám přináším i nový článek. Kvůli přechodu z...

Co mi pomáhá v péči o Filípka?

Když jsme byli v porodnici, chtěli po nás, abychom pravidelně zapisovali do Filípkovy karty, jak často jsem kojila a kolikrát denně čůral a kakal. Protože tyto údaje mají skvělou vypovídací schopnost o tom zda miminko prospívá, já jakožto pečlivý člověk, jsem se rozhodla v tom pokračovat i po příchodu domů z porodnice.

Co jsem zařizovala po porodu?

Filípek je na světě a nás čeká, kromě péče o něj, také spousta papírování a běhání po...

Zapojte se do diskuze 🙂

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Sdílejte!

Sdílejte tento článek s přáteli!